Místo pro vaši tvorbu

Nová kniha Terezie Dubinové aneb Jak napravovat svět

imgp1223 JIČÍNSKO  –   Hebraistka Terezie Dubinová  dokončila novu knihu  „Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci“. Abychom s kamarádkou nakladatelkou získaly prostředky na její vydání, spustily jsme kampaň na portále Hithit. Najdete ji na odkazu níže včetně videa, které udělala skvělá jičínská grafička Alžběta Dvořáková. Koupí knihy nebo výběrem některé z odměn podpoříte vydání knihy. Pokud se nám povede prostředky vybrat, publikace  by mohla  být  už  v říjnu na světě,“ informovala Terezie Dubinová.   https://www.hithit.com/cs/project/8108/jak-napravovat-svet-rozhovory-s-inspirativnimi-izraelci

Kniha se skládá ze čtyř částí: občanská aktivita, umění, terapie a spiritualita, a přibližuje životy a názory lidí z těchto oblastí v Izraeli.  „Mluvila jsem s náboženskými i sekulárními aktivisty, umělci, psychology a psychoterapeuty, duchovními učiteli. Muži i ženami, starými i mladými.  Pestrá mozaika přibližuje tu tvář Izraele a Izraelců, o které se z médií nedozvíte: občanskou odvahu, optimismus a nadhled. Ta pravá inspirace pro Česko,“ dodává autorka.Více o knize, včetně ukázek a jedné kapitoly najdete tady:

Foto: Terezie Dubinová  Autor: VaW

(red)

Nádvoří jičínského paláce navštívil roháč obecný

imgp3284 JIČÍN –  Neobvyklého návštěvníka, samce našeho největšího brouka roháče obecného (Lucanus cervus) objevila dnes náhodná kolemjdoucí na jičínském palácovém nádvoří.  „Larvy tohoto brouka potřebují pro svůj až šestiletý vývoj staré duté stromy, hlavně duby s trouchnivějícím dřevem, proto patří k velmi vzácným druhům. Právě v této době jsou nakrátko, jen několik týdnů, k vidění i dospělí jedinci. Můžeme jen stěží odhadnout, odkud náš roháč přiletěl do středu města. Běžným místem jeho výskytu jsou listnaté lesy, jižní části Jičínska, což je pro jedince tohoto druhu příliš daleko. Z nejbližšího okolí by mu vyhovoval Libosad s oborou,“ řekla k nezvyklému návštěvníku v centru Jičína Petra Zíková, přírodovědkyně Regionálního muzea v Jičíně.

(red)

Migrace laskavosti je nabídkou i výzvou

skalik-1 HOŘICE – Galerie plastik Hořice zve na  veřejné představení sochy Tomáše Skalíka Migrace laskavosti. Prezentace díla za přítomnosti autora se uskuteční v pátek 3. července  od 16 hodin na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích.  Program doplní kapela Arytmie a básník Vojtěch Koniáš. „Každý, kdo dorazí, bude přivítán plnou náručí laskavosti, kterou může šířit plynule dál a bez rizik negativních dopadů,“ vzkazuje  Tomáš Skalík.  Jeho  socha, která byla pro sezónu 2020 instalována na hořickém náměstí, není pouhým vypůjčeným objektem, ale vznikla jako realizace jedinečného návrhu pro konkrétní místo. Autor se vyrovnává s vlastní uměleckou vizí, ale  reaguje i na místní specifika a aktuální situaci. Dílo není zahleděné do sebe, nabízí divákovi možnost ztotožnit se s ním nejen vizuálně, ale také na něj usednout nebo doplnit vodu do ptačího pítka.    Ušlechtilý kámen z jesenického pohoří  nese s sebou mj. stopy a odkazy kamenického řemesla, diskutuje o sochařském materiálu, upomíná na historii kamenických škol v naší zemi, je nabídkou i výzvou, příležitostí i dekorací.

(red)

Déšť v Prachovských skalách zastavila píseň Ave Maria

titulka PRACHOVSKÉ  SKÁLY  /  Český ráj  –  3. ročník festivalu Hudba z ráje  začal o víkendu pod věží Mnich v Prachovských skalách.  Na kytaru  hrál  virtuos  Lubomír Brabec,  Rusalčina árie  Měsíčku na nebi hlubokém a další pěvecké party  zazněly  z  úst  sopranistky  Karolíny  Cingrošové (Žmolíkové).  Nad  výjimečnou hudební událostí  ve skalním městě vzaly patronát i těžké mraky, které produkce dojala.  Déšť zastavila až zhudebněná modlitba Ave Marie.  Atmosféru  nevšedního koncertu  najdete ve fotogalerii  od  „pšt“.

Další festivalový program Hudby z ráje  tady:  http://zpravyceskyraj.cz/treti-rocnik-hudby-z-raje-otevre-rusalka/

(red)

Svatojánská noc, bylinná postýlka, zdraví a nadílka dětem

titulka Jičínsko / Novopacko / Hořicko / Bělohradsko  –  Nejmagičtější noc v roce je tady. Společně s letním slunovratem a zároveň v očekávání svátku narození sv. Jana Křtitele je možné zajistit si starodávnými magickými úkony zdraví, hojnost i štěstí a také se dozvědět leccos o své budoucnosti. O svatojánské půlnoci prý kvete zlatým květem kapradí a tomu, kdo ho najde, přinese nejen stálé štěstí, ale i dar rozumět řeči zvířat. Byliny mají v tomto čase největší léčivou moc v roce – zvlášť když se trhají o půlnoci. Věneček upletený z devatera kvítí si mladá děvčata dávala před spaním pod polštář, aby se jim zdálo o jejich budoucím manželovi.

Na některých místech Jičínska bylo zvykem pálit obřadní ohně (které od 19. století postupně nahradila tradice ohňů filipojakubských koncem dubna). Začátkem 20. století jsou svatojánské ohně doloženy na Hořicku i Novopacku – například v Pecce na ně jako na „pálení Kociána“ vzpomínala ještě pamětnice narozená v roce 1907, jen o deset let mladší lidé už ale o tomto zvyku nevěděli nic. Kolem ohně se tančilo, mladé páry ho společně přeskakovaly, aby utužily svůj vztah, uhlíky z ohňů se strkaly do lnu, aby vysoko narostl.

img_0124 Magickou moc má prý o svatojánské noci taky voda, hlavně rosa, a koupání v řece či brouzdání travou před východem slunce mělo zajistit člověku po celý rok pevné zdraví. Dodnes se mnozí lidé podvědomě začínají v přírodě koupat až po svatém Janu, tak jak k tomu nabádá lidová moudrost.

Zajímavým zvykem v noci z 23. na 24. června, který je navíc typický pro náš kraj, hlavně Podkrkonoší, kde ojediněle přetrval až do 21. století, je tzv. Svatojánská postýlka. První podrobnější zpráva o ní pochází z roku 1846 z Bělohradska: „Dívky toho dne trhají (…) kvítí svatojánské, rmen čili heřmánek a ouročník, dávajíce je pod stůl, kdež musí dva neb tři dny zůstati, potom celý rok jich mívají pro všeliké nemoci lidí i dobytka.“

Celý příspěvek

Je tu třetí HOKUS FOKUS pro děti a mládež

plakat-hp ČR /  Novopacko  –   Protože… kdy jindy, než teď? aneb Jak zabavit děti v době koronaviru?  Třetí  ročník  Fotografické soutěže pro děti a mládež HOKUS FOKUS začíná.  I letos budete mít více času na focení a zasílání svých fotografií, protože uzávěrka i vyhlášení budou až na podzim.  Soutěž je opět vyhlášena pro dvě věkové kategorie a čtyři tématické okruhy: I. kategorie pro děti od 0 do 14 let, II. kategorie pro mládež od 15 do 19 let. Přínosem by měla být především zpětná vazba, osobní setkání se zajímavými členy poroty, možnost vyslechnout si rady a tipy nebo  účast na závěrečné vernisáži a vyhlášení soutěže s diskuzí k jednotlivým  fotografiím.

Tématické okruhy:

Celý příspěvek

Prochorovo dobové zamyšlení: Rozvetl podběl

imgp1483 Má pěkné žluté květy, možná je v něm sluníčka víc, než loni. I v Jičíně se protlačil mezi beton. Kosák na zahradě nám sděluje, že si stejně třešně otrhá. Pokud ovšem je mrazík nespálí v květu. Pokud bude dost včel, aby v květech vykonaly svou opylovací práci. Prostě normální jaro. Jen Jičín a celý svět je zaskočen, překvapen, postrašen. Náměstí téměř prázdné. Kdo musí ven, spěchá nejkratší cestou. Jen ti dva na lavičce žijou si svůj život a to, co pospolu mají, je nejdůležitější na světě. Pan Lidický uklízí si své zelinářství. Říká, že lidi nechodějí, vždyť vidíte. Ruce má rozežrané desinfekcí.

Celý příspěvek

Astry –  Campanula – Sedmikrásky – Pampeliška : zastavení  s  Hanou Truncovou v nesnadných časech

truncova JIČÍNSKO  – Bylo, nebylo.. Ale ono to bylo.  Na počátku  června 1951 jsem upekla dvě bábovky k narozeninám naší babičky, k narozeninám jedné naší sousedky,  poblahopřála dlouhá léta v předvečer jejich oslav. Jak moudře!  Tři generace šly sázet astry na zahradu na velký záhon hned u brány, za chvíli zapadalo slunce za hřebeny Krušných hor, které v dálce lemovaly horizont. Bylo nám spolu nesmírně dobře, pokud jsme nemyslely na realitu událostí kolem nás.

Dalo se vytušit všelicos, jako optimistka  jsem si v onen večer nic nepřipouštěla. Až příští den jsem poznala, že jsem byla na dlouhou dobu naposledy na naší krásné zahradě, že babičku ani maminku na dlouhou dobu neuvidím, že pestré astry nepokropím ani neutrhnu do vázy.  Zachovat si  nadhled:  bylo třeba z  tohoto zážitku  myslet nadále pouze jen na okamžiky kolem sazenic a kolem mých blízkých….

Celý příspěvek

Kouzlo Prachovských skal od Honzy Jareše

skaly ČESKÝ RÁJ   –   Milí přátelé Prachovských skal s velkou radostí Vám mohu oznámit, že právě vyšla očekávaná knížka  Kouzlo Prachovských skal, jejímž autorem je horolezec, milovník Prachovských skal a můj kamarád, Honza Jareš.   Je to publikace, která je svým pečlivým zpracováním a spoustou nádherných a dosud často nepublikovaných historických fotografií zcela unikátním dílem vycházejícím po mnoha desetiletích. Dozvíte se, jak vznikaly první ubytovny, koupaliště, turistické stezky i horolezecké prvovýstupy. Navštívíte překrásné vyhlídky, poznáte dominantní věže i nejrůznější zákoutí skalní oblasti.
Kniha je plná archivních, dobových i současných fotografií a historických dat. Její přílohou je i barevná mapka, podle které se budete v Prachovských skalách lépe orientovat. Pět let mravenčí práce, důsledného bádání a společných rozhovorů s prachovskými lezci i dalšími osobnostmi dalo vzniknout skvělé  publikaci, která by Vám v knihovničce neměla chybět.

(jk)

Prochorova dobová glosa: Roušky a souvislosti

imgp1373 Potkáváme se, my s rouškami, na ulici (pokud tam musíme). Cítím sounáležitost. Možná i na sebe mrkneme, ale třeba si to jen namlouvám. My, kteří chápeme všechna opatření a hodláme ho respektovat. Hlásíme se k němu. Trochu jako odznak. Pamatujete na placku Občanského fóra?

Ale pozor, hlavně do toho netahat politiku, reklamu, takovou tu naší odvěkou touhu být vidět, ukázat se. Roušky jsou k tomu úžasnou příležitostí. Ti, kdo čtou noviny oboustranně, tedy ti, kteří jsou schopni vnímat všechny názory, i názory s kterými nesouhlasí, najednou vidí, že je věc daleko složitější. Kdy chrání, proti čemu a kdo a kde je hlavně potřebuje. Bezesporu zdravotníci a ostatní záchranáři jako jsou hasiči a další.

Umíme se předvést. Uřízneme petláhev, vycpeme, přivážeme gumičkou, televize to natočí. Půvabná zpěvačka sedne k šicímu stroji a už je na fotce půvabná nejen na jevišti. Pravda, roušky neškodí. Pokud mi na křižovatce na kole nebrání výhledu. Ale o těch správných, pro zdravotníky, měli by rozhodovat odborníci. A hlavně jim jich zajistit dostatek bez televizního efektu.

Tahle doba trochu nás změnila. Ministr Hamáček přijde před kamery v mikině. No a co? Prostě to nestihl, měl důležitější věci na práci. Na tiskovce padne slovo v hovorové řeči. Padne tam bohužel i slovo podpásové. Ti, co rozhodují, jsou přetíženi. Pochopme. Naše změna měla by být v ohleduplnosti při setkávání s lidmi. Líbí, když starosta promluví k lidem. Kdy nejen přečte nařízení a doporučení. Lidské slovo. Třeba o tom, v jakém žijeme pěkném městě a s dobrými lidmi. A že bychom měli dělat všechno, aby se to nepokazilo.

A ještě jedno bacha. Vyvarujme se drbů. Mám na mysli šíření nepravdivých zpráv. Zpráv neověřených. Stačí, když to občas dělají noviny.

Neslyšel jsem, že by u nás k národu v jeho skorotěžké chvíli promluvil prezident. Pravda, má tam lidi. Ti za něj mluví oficiálně a neoficiálně. Dokonce jedna půvabná žena. Ale zvolen, byť nepříliš výraznou většinou, byl on.

A tak zbývají knihy. Tam to všechno je, jak praví klasik. Jen je chtít číst. Číst a přemýšlet. Ćasu na to máme trochu víc, než jindy. A v televizi toho moc není. Myslím dobrýho.

proChor