JIČÍN – Je to už asi šedesát let, co jsem viděl naposledy Lucernu. Bylo to Na Horách, to je kopec nad Libání. Na jednom místě tam vykáceli v lese mýtinu a na ní domácí udělali divadlo. Divadlo v přírodě, to byl příznak někdejšího světa. Libáňský divadelní spolek jmenuje se Bozděch. Kde jsou ty časy.
V pátek 14. července roku 23, to už píšeme jedenadvacáté stoleti, vystoupil jsem 68 schodů, abych viděl Lucernu opět. Starý dobrý Jirásek, kterého mnozí po Listopadu zavrhli. Zajisté jeho psaní bylo poplatné době. Bylo na úrovni někdejšího historického poznání, jakož i respektovalo někdejší hlásání těch, kteří vládli. Ale Lucerna je stálá. Celý příspěvek
