V době Covidu dal jsem se na tvorbu videí. Informuju o knížkách, které tady vyšly na Jičínsku, o kulturních událostech, vedu rozhovory se zajímavými lidmi. Visí ta videa na You Tube a můj kanál nese moje jméno Bohumír Procházka.
Tázal jsem se tiskového mluvčího a redaktora Jičínského zpravodaje: „Nemůžeš mi nějak pomoct? ABY O TOM LIDI VĚDĚLI?“
Odpověděl: „Ve zpravodaji je zakázána reklama a You Tube je komerční prostředí. Musíme to zvážit.“
Následovalo zvažování. Následovala dost nepříjemná korespondence. Jejímž výsledkem bylo zamítnutí zveřejnění. Prohrál jsem to 8 ku 5. Tak prý hlasovala redakční rada. Schůzování, zvažování a hlasování obdržel jsem druhý den.
Pak ale návrh: „Dohodli jsme se na možném řešení, které by ve zpravodaji vyjít mohlo. Navrhuji, že bych udělal článek přímo o tvé činnosti, o tobě a o Prochorovinách. Ten článek může být formou zprávy, nebo rozhovoru. V textu může být zmíněno, jak dlouho vlastně vychází Prochoroviny, jakým vývojem si prošly a že jsou nyní již zdigitalizovány. Může padnout i zmínka o Youtube kanálu.“
Tedy na jedné straně zákaz, pak návrh na jeho porušení. Známe to pořekadlo – aby se s s vaničkou nevylilo i dítě? Proto vymýšlíme předpisy, nařízení, zákazy, abychom hned hledali způsob, jak je obejít? Jičínská radnice je příkladem?
Za dvacet roků se nikdo o Prochorovinách nezmínil, teď článek?
Odepsal jsem, že jsem se neurazil, ale nas..l. Moje videa jsou na stránkách muzea, knihovny, lodžie. Nedostal jsem za ně jediný halíř. Nepožadoval jsem peníze za svou práci. Jen podmínky.
Opět se mi potvrdila moje nedůvěra v úředníky, kterou mám ostatně v posudku.
Znovu jsem se obrátil na tiskového mluvčího se žádostí o adresy členů redakční rady zpravodaje. Chci komunikovat přímo s nimi. Protože jsem nenašel jméno předsedy redakční rady. Jeho odpověď: „Redakční radu jmenuje Rada města. Redakční rada na rozdíl od komisí a výborů nemá jednací řád. Z důvodu ochrany osobních údajů (GDPR) ti e-mailové adresy nedám. Každopádně bych tě chtěl zdvořile požádat, abys věci směřované na redakční radu adresoval mně a já jim zprávu pak předám.“
A mi se vybavil zážitek z doby vlády jedné strany, kdy byl určen jeden vysoký pracovník – soudruh a ten to všechno zařídil. Znamená to, že občan, novinář, nemůže komunikovat přímo se členy redakční rady zpravodaje, kterého je prostřednictvím daní a poplatků předplatitelem? Pokud to nepopřeme, tak mu to alespoň ztížíme?
V pondělí, v den nejvyššího sněhu (12 cm), nebyl chodník z JV rohu Lidického náměstí k Maxihitu protažený. Občané si ho prošlapali. To není kritika technických služeb, ty dělají svou práci s vysokým nasazením. To je příměr. Občané rádi pro své město mnohé vykonají. Někdy jim v tom vadí nesmyslné předpisy, někdy i někteří úředníci.
proChor
(Bohumír Procházka)
JIČÍN – Nová studie o Čeřovce v Jičíně od Martiny Součkové je základním vodítkem pro péči o významnou jičínskou lokalitu. Terénní šetření mj. přibližuje stav dřevin, doporučuje protierozní opatření, zahrnuje i biologický průzkum ptactva a hmyzu. Ve zhodnocení stávajícího stavu se mj. píše: „Z hlediska estetického by si největší zásah zasloužily plochy kolem jednotlivých pomníků a zeleň směrem do ulice Pod Čeřovkou. Po odkácení nevyhovujících exemplářů zde vznikne volné místo pro výsadbu. Stávající řešení vychází z dob minulých, v současné době jsou již použité druhy dřevin a celková koncepce plochy přežité, toto ovšem není v celku lesoparku prioritou, jednalo by se spíš o přidanou hodnotu, která by ovšem celý prostor esteticky významně pozvedla.“ Jedním z prvních kroků aktuálně bylo pokácení smrků, které obklopovaly pomník J. B. Foerstera.
