LIBOŠOVICE, PODSEMÍN  –  Uvedení svobodomyslné básnické sbírky v Českém ráji se dnes tak trochu stane protipólem neblaze proslulých událostí z 21. srpna 1968. Jakoby natruc, že je líp. Přátelské setkání začne v 16 hodin na hrázi Podsemínského rybníka, pořadateli jsou Obecní úřad Libošovice a Knihovna Antonína Blocha Libošovice.  Na hrázi, která patří k půvabným místům ráje, zazní verše z nové sbírky profesora Josefa Brože „Píseň o Žehrovce“. V případě nepříznivého počasí se slavnost uskuteční dnes ve stejném čase v libošovické knihovně.  Více na www.knihovnalibosovice.webk.cz

(vaw)

Píseň o Žehrovce (úryvek z básně)

 

Žehrovko, Žehrovko, říčko ty zpěvavá,

co jen tvá viola krajině vyhrává.

Kdopak jen k písním tvým doprovod připojí,

budou to skály tvé, louka či obojí?

Je to tvůj smyčec vln pod skálou v stromoví,

co hraje kantátu, o níž nic nepoví.

Zpěv tvůj je v tanci vln, v jásotu peřejí,

ve splavech rybníků, když v dešti okřejí,

v šepotu listoví na březích ve vánku,

v potlesku skalisk i v zvonění skřivánků

a na dně koryta v broušení oblázků,

jež nosíš chlubivě jak cvočky v opasku.

Vědí to lučiny v překrásném údolí,

kde kvetou bledule, blatouch i úpolín,

vědí to mlýny tvé, když kola roztočí,

okénka obydlí hledící do očí,

to ví jen průzračná potoční vodička,

co stéká ve splavech očím tvým přes víčka,

co tvoji sličnou tvář ve slunci projasní,

aby mi písní svou zvonila do básní,

do básní o říčce v líbezné krajině,

o které píši dnes s láskou i povinně.

Ať moje básnička v píseň se promění

a zpívá o říčce v lukách, v skal kamení,

ta ať vám písní svou radost vždy přinese

jako mně básnička s Žehrovkou v notese.

 

Žehrovko, Žehrovko, říčko ty spanilá,

kolik jen srdcí jsi v životě zranila?

Ten, kdo tě v mládí znal po tváři, po hlase,

na tebe vzpomíná, zapomnět nedá se,

v srdci jsi zůstala jako to kamení,

z kterého voda tvá do kraje pramení.

Žehrovko, Žehrovko, Jitřenko úsvitu,

jsme rádi, žes naše, že jsi tu, že jsi tu.

I když cíl vody tvé k moři je daleký,

v srdci nám zůstáváš na věky, na věky.

S tebou chcem dospěti k pravdě a svobodě,

rozkést jak jabloně, jak leknín na vodě,

ochránit jazyk náš, záštitu domova,

pohádku o vlasti, co národ zachová.

(J. Brož)