HOŘICE – Přehlídka současného umění v exteriéru města „U_mění Hořice“ začíná vernisáží ve čtvrtek 24. června v 17 hodin na náměstí Jiřího z Poděbrad. Fyzickými básněmi vytvořenými na motivy vystavených prací ji zahájí performer Petr Váša. V době konání exteriérové výstavy (od června do října) se uskuteční také komentované prohlídky za účasti autorů. „Projekt U_mění Hořice je založen na koncentraci kvalitního výtvarného potenciálu umělců-pedagogů zdejší kamenosochařské školy a jejich osobní vazbě k městu,“ dodává Jana Cermanová, kurátorka přehlídky. Veřejný prostor představuje místo proměnných kvalit a živé sociální interakce, v němž se umělecké dílo stává významnou součástí vizuálních i společenských vztahů. Kvalitní výtvarné práce citlivě umístěné v exteriéru města mají ambice oslovit nejširší veřejnost a po dlouhé kulturní odmlce nabízejí nenucenou výtvarnou satisfakci. Instalace ku potěše místních i návštěvníků připravili Ladislav Jezbera, Martina Hozová, Jan Pospíšil, Bronislaw Fiutowski a Michaela Jezberová.
Pět výtvarníků, kteří zároveň působí jako pedagogové uměleckých oborů na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické, vytvořilo jedinečná díla přímo pro konkrétní místa. Michaela Jezberová, Martina Hozová, Bronislaw Fiutowski, Ladislav Jezbera a Jan Pospíšil proměňují svými dočasnými uměleckými intervencemi ustálenou podobu tradičních hořických lokalit. „Je to snaha navázat na fenomén zdejších sympozií, tvorbu sochařů pod širým nebem, která se s vynucenou politickou přestávkou konají už padesát let a dala vzniknout dvěma unikátním sochařským parkům, a zároveň představit současné umění ve veřejném prostoru,“ dodává Jana Cermanová.
Výstava provede návštěvníky pomyslným okruhem, jehož symbolický začátek i konec je svázán s Galerií plastik, situované v charismatickém prostředí exteriérového Sochařského parku U Sv. Gotharda.
Sochař Ladislav Jezbera vytvořil pro fasádu Galerie plastik minimalistickou instalaci Nic, v níž se myšlenkově a výtvarně vyrovnává s problémy vyprázdnění, ztráty identity, vyjadřuje se k metafyzickým otázkám a vizuálně transfomuje termíny asociace a manipulace.
Ohradní zeď sochařské školy se stává dějištěm Alternace sochařky Martiny Hozové. Autorka využila aktuální situace a na místa historizujících figur, jež více než století zdobí balustrádu a v současné době procházejí restaurováním, osadila stylizované sochy připomínající postavy stáčené z drátů v barevných izolačních obalech.
Jan Pospíšil je nadán osobitou absurdní poetikou a schopností vytvářet neobyčejně poutavé sochy na zcela všední náměty. Figura koupajícího se muže je vynesena až do pomyslných oblak, kde se teprve může oddat skutečně „božskému“ relaxu, k němuž ostatně odkazuje i bezprostřední umístění v sousedství kostela Narození Panny Marie.
Prostě Židle Bronislava Fiutowského náleží námětově do kategorie zdánlivě obyčejných užitkových věcí, jejichž základní tvarosloví představuje ve společnosti kodifikovanou vizuální normu. Jejich podoba i účel se mohou zdát banálními, zároveň však tyto předměty hrají v našich životech nezastupitelnou roli. Jejich monumentalizováním zcela přirozeně vznikají jakési moderní pomníky každodennosti.
Malířské zaměření předurčilo podobu instalace Michaely Jezberové. Autorka se nechala inspirovat poetikou chátrající zdi, na kterou umístila velkoformátové tisky koláží sestavených z fragmentů kreseb, tvarů, ploch a struktur. Jejich charakter rezonuje s nahodilými vizuálními skrumážemi živelně okupujícími městské periferie.
Na pomyslný okruh svázaný s Galerií plastik v Hořicích, tedy na současné sochařské umění ve veřejném prostoru zvou pracovníci této galerie: Jana Cermanová a Tomáš Mates
