V místním hostinci seděli Pepa a Lojza. Byli to sousedé tělem i duší. „Kdepak, není nad dobré sousedské vztahy,“ mínil Pepa. Dopil páté pivo a objednal si další.  „To máš svatou pravdu, tam, kde si lidé lezou na nervy,  je lepší vyhořet,“ přitakal Lojza a pak zvolal: „Ještě jednou dokola!“  Měl taky pět kousků, ale ve „velkejch zelenejch“. Kolem půlnoci se oba dopotáceli do svých domovů, trochu pod parou a ulehli, jak se říká, „do péří“.

 Joska chrápal, až tříšky lítaly.  „Jozo, Jozo,“  budí jej někdo nad ránem ze spaní. Ten se zmátoří a
jde otevřít. A před vratama starosta, že prej Lojza, soused, jel kolem ráno na kole a najednou, kde se vzala, tu se vzala, od Pepy vyletěla psí smečka a Lojzíka pěkně zmasakrovala na nohou, až  musel vyhledat lékařské ošetření.  Jenomže, tahle epizoda  „s pokousáním“  měla ještě pokračování.
Jednoho dne našel Pepa svá psiska otrávená. „No, kdo to jiný moh´udělat než soused Lojza,“ mínil Pepa, když to pokousání nahlásil policii. A tak si Pepa na Lojzu pěkně počkal, hrubě mu vynadal do donašečů a ještě mu vyhrožoval, že mu zapálí chalupu.  Pepa pak následně stanul před
okresním soudem pro přečiny ublížení na zdraví dle § 148ods. trestního zákoníku a nebezpečného vyhrožování dle dle §353ods. l tresního zákoníku. Soud jej počastoval trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 8 měsíců. A
jistě nemusím připomínat, že po tom všem už sousedé Pepa a Lojza u jednoho stolu nevysedávají.

-ryši-