Místo pro vaši tvorbu

Děti kreslily a psaly o lidickém faráři Štemberkovi. Teď vystavují na hradě Pecka

titulka Pecka – Páter Josef Štemberka, poslední lidický farář, je jednoznačně nejvýznamnějším peckovským rodákem. 10. června uplynulo 75 let od jeho smrti. Odkaz výjimečného muže ale stále oslovuje, a to  nejen při každoročních vzpomínkových setkáních u příležitosti lidické tragédie, ale i obecně –  morálním apelem Štemberkovy oběti, kdy tváří v tvář smrti odmítl milost nabízenou nacisty a raději zůstal se svými farníky a společně s nimi byl i popraven. Právě proto o Štemberkovi vznikají povídky a romány, proto o něm píší studenti diplomové práce a prezidenti mu in memoriam udělují státní vyznamenání.  A také na Pecce si téměř každý rok Štemberka připomínají. Římskokatolická farnost v Pecce letos této osobnosti věnovala větší projekt s názvem „Po stopách P. Josefa Štemberky“. Byl určený žákům  zdejší základní školy s  cílem seznámit je s jeho životem detailněji z lidského hlediska, i z hlediska duchovního odkazu J. Štemberka.

Celý příspěvek

Propadák bude, i když nebýt Kyzivátovy dechovky, kdo ví

titulka JIČÍN / lom na Čeřovce pod Milohlídkou – Navzdory  destruktivním  snahám pořadatelů  se letošní 3. ročník jičínského festivalu Propadák v lomu pod Čeřovkou přece jen uskuteční. A ani ve vzteku stržený, zmuchlaný  a podupaný plakát, který redakce DZ našla v lipové aleji, tomu nezabrání.  Na  událost mezi zemí a peklem se můžete přijít podívat v sobotu 10. června. Letos vás tam čeká mj. vystoupení nizozemské skupiny Death Alley, která patří mezi špičky svého žánru a koncertuje po celém kyzivatova světě. Pak se ale  nabízí otázka, co takové šikovné hudební seskupení na Propadáku vůbec pohledává….  Odvážné návštěvníky lomu čeká stejně jako při  předchozích nezdarech směs hudebních i nehudebních zážitků. Aby pořadatelé předešli fiasku, vsadili  na všudypřítomnou nadsázku a humor  a na krásné prostředí lesoparku po Čeřovkou.  Ani v letošním roce se nebojí kontroverzí, neberou si servítky a dělají si legraci z vystupujících kapel, ze sebe, i z fanoušků. A zase trapně věří, že by to k propadnutí mohlo stačit.  Na své si v sobotu přijdou zejména příznivci  stoner-rocku a úplně prapůvodní podoby heavy-metalu. A  taky  Kyzivátovy dechovky z Libáně,  která festivalovou pověst zachraňuje, protože nabídne osvědčené tóny a rytmy  pro  odrostlejší.

Celý příspěvek

Hledali pozitivní energii. Našli ji cestou do Radimi

omalovanka STUDEŇANY / RADIM  – Až jednou budete chtít zažít zajímavé, klidné a poetické odpoledne, vydejte se do Radimi a Studeňan u Jičína. Na pohled malé a klidné vesničky překypují pozitivní energií a atmosférou přátelského prostředí. To jsme měli možnost poznat i my, když jsme se vydali se studentkami Gymnázia a SOŠPg v Nové Pace po stopách Josefa Váchala a Anny Mackové. Cestu nám doporučil web Dobrých zpráv z Českého ráje a okolí  a v Radimi se nás přímo mateřsky ujala místní starostka  Zdeňka Brixová se svým bratrem Oldřichem. Myslím, že ani odborníci z národní galerie by nám o secesním a dekadentním malíři Josefu Váchalovi, který ve Studeňanech strávil posledních třicet let života, neřekli více. Zajímavá expozice v domku na návsi byla společně s fundovaným výkladem pana Hakena opravdovým překvapením. Co nás přímo uchvátilo, byla nyní místní knihovna v Radimi: citlivě opravená historická roubenka s komorním interiérem. Připomíná atmosféru anglického aristokratického venkova z britských filmů. Tady snad začne číst každý. Myslím, že tento zajímavý prostor jednou objeví i filmaři. starostka Charismatická paní starostka o všech aktivitách a bohatém kulturním žití v obci mluvila velice skromně, s patriotismem, ze kterého, myslím, těží celé okolí. Protože jsem malířka, neumím za péči a krásné odpoledne v Radimi a okolí poděkovat jinak, než vlastní tvorbou. Proto posílám paní Brixové a všem místním dětem i hravým dospělým svoji omalovánku. Kresby a malby studentek naší školy, inspirované dílem Josefa Váchala a jeho strašidly a upíry, budou od července po celé léto k vidění v podkroví Valdické brány v Jičíně.

PaedDr. Kateřina Krausová, Gymnázium a SOŠPg Nová Paka

 

Největším potěšením a radostí vévody bylo stavět

titulka JIČÍN –  V Porotním sále Valdštejnského paláce v Jičíně byla uvedena mimořádně zajímavá dvousvazková kniha „Architektura Albrechta z Valdštejna: Italská stavební kultura v Čechách v letech 1600 – 1635“, zpracovaná kolektivem autorů pod vedením ing. arch. Petra Uličného. Vyšla v nakladatelství Lidové noviny za podpory grantu,  města  Jičína a dárců. „Seznamuje v dosud nebývalém rozsahu se stavebními podniky frýdlantského vévody, s jeho architekty, a také s dalšími pozoruhodnými stavbami vznikajícími v té době v českých zemích. V druhém plánu se tu zjevuje v novém kontextu i složitá osobnost stavebníka a jeho jedinečný příspěvek k formování profilu vlastních staveb. Tato mimořádná kniha přispívá zcela zásadním způsobem k poznání české architektury na přelomu renesanční a barokní epochy,“ přibližuje reprezentativní publikaci doc. PhDr. Zdeněk Hojda, český historik a pedagog.

Celý příspěvek

Představí Deník venkovského faráře, i Pankáče v kostele

rybar NOVÁ PAKA  –    Kniha rozhovorů Josefa Beránka s Janem Rybářem: „Deník venkovského faráře“, získala první místo v ocenění „Dobrá kniha“  Katolického týdeníku.  Autor v knize líčí své životní cesty a všechno, co prožil na své cestě ke kněžství, při vstupu mezi jezuity, ale také během II. světové války, při nástupu komunistické totality, ve vězení a pod permanentním dohledem StB. Přes všechny těžkosti si zachoval svůj osobitý humor. Ve středu 17. května od 18 hodin se s tímto pozoruhodným knězem můžete setkat  v novopackém městském kulturním středisku. Pořadatelé (Karmelitánské knihkupectví  s  MKS Nová Paka) připravili přednášku s besedou na téma „Kam jdeme“.

Celý příspěvek

Lomnický biograf má tradici. Potřebuje podporu zastupitelů

ahoj-kino LOMNICE nad Popelkou  –  Do lomnického biografu se vrací festival Ahoj kino! Vznikl jako ojedinělý projekt na záchranu a zachování lomnického kina. Třetí ročník se koná od 5. do 7. května 2017, opět jej pořádá občanský spolek Ahoj kolektiv!, který se snaží ukázat veřejnosti a městským zastupitelům, že kino v Lomnici má tradici (jeho historie sahá až do roku 1919). Dosluhující budova a technika v současnosti umožňuje hrát pouze filmy z DVD nebo z původních 35 mm filmových pásů, na které se v dnešní době už filmy vůbec netočí. Lomnické kino je tedy posledním mohykánem v regionu, které nezaniklo a promítá bez digitální techniky. Kromě filmových projekcí připravili pořadatelé současnou uměleckou kulturní a hudební scénu v nejrůznějších podobách.  V programu se objeví například vizuálně opojný kanadský snímek Imaginární lásky, z evropské tvorby Kieślowského Náhoda nebo uhrančivý Turínský kůň Bély Tarra. Organizátoři zároveň pro dětské diváky vybrali fantaskní Automat na přání a připomenou zapomenutý klenot české kinematografie Hlídač, v němž v jedné ze svých mála dramatických rolí exceluje Jiří Hrzán a vedle něj s Lomnicí výrazně spojená Věra Tichánková.

Celý příspěvek

Jeruzalém – nedělitelný a věčný v hořické synagoze

horice HOŘICE  –  Vernisáž výstavy fotografií Robina Böhnische „Jeruzalém – nedělitelný  a věčný“  se  za účasti autora uskuteční ve čtvrtek 23. března od 16:00 hodin v hořické synagoze v Tovární ulici. Vernisáž je spojena s číší izraelského vína. Fotografie si můžete prohlédnout vždy v pondělí, ve středu a v pátek od 14:00 do 17:00 hodin a při bohoslužbách.

(red)

Kam se ztratili pošťáci

zajim_udalo_2_3 Tak já nevím. V poslední době mám takový problém. Ztratil se mi můj pošťák. No, třeba se neztratil, třeba je neviditelný, protože chodí v neviditelném oblečení nebo v jiném převleku se vydává za někoho jiného nebo třeba roznáší poštu právě v době, kdy není nikdo doma, a proto je neviditelný.

Když jsem byl malý, ale rozum už jsem bral, tak jsem jezdil k babičce na letní prázdniny. Byla to doba sladkého nicnedělání, když jsem v tom věku měl povinnost jednu jedinou: totiž chodit do školy. Vzpomínám si, že když jsem se o prázdninách probouzel do slunného rána (možná, že bylo už dopoledne) a podíval jsem se otevřeným oknem do ulice, tak jsem často patříval pana Skočdopole. Pan Skočdopole byl místní pošťák  (v té době se také říkalo“ lisťák“)  a bydlel se svou rodinou v suterénu domu stejně jako naše rodina. Byl to mužík, takový sušinka s holou hlavou, kdy pleš milosrdně překrývala pošťácká čepice. Oděn byl v černou pelerínu a přes 160-let-posty-v-krelovicich-u-pelhrimova-vii-pozde-_-1691a1 rameno se mu na širokém řemeni klimbala kožená pošťácká kabela s poštou, která ho mnohdy nachylovala k matičce Zemi.  Když jsem vstával, pan Skočdopole měl již po šichtě. A to se někdy i motal, protože při té roznášce si stačil dát panáka ve vedlejší ulici, kde byl výčep pana Marka. Někdy již byl tak upravený, že chodil po čtyřech a štěkal. Byl to takový typ pošťáka, který jakoby vypadl z oka panu poštmistrovi z Pošťácké pohádky od Karla Čapka. Přesně ten, co hrával v noci na poště s poštovními skřítky karty. Totiž s dopisy, které si skřítci přikládali na čelo, aby zjistili, zda dopis obsahuje špatnou nebo dobrou zprávu a podle toho měl každý dopis svou hodnotu. Stejně jako ji má každá karta. Pan Skočdopole, pokud vím, karty nehrál, ale i on byl poslem dobrých nebo špatných zpráv. Ono vlastně být pošťákem,  to nebylo jen tak. To bylo přímo poslání! Navíc byl státní úředník a pod penzí. Pan Skočdopole byl (krom poslání) také takovým místním, pouličním rozhlasem. S každým se zastavil, všechny znal a lidé znali jeho. Poptal se po rodině a po dětech. Prodiskutoval počasí, politiku, místní drby, kdo s kým, co. Bylo proto dobré s pošťákem Skočdopole pohovořit.

posta02 Být pošťákem bylo moc dobré povolání. Srovnejte ho třeba s takovým holičem…. Je pravda, že v holírně se toho taky moc probralo a ne nadarmo se říká, že má někdo řečí jako holič po neděli. Jenomže na rozdíl od pošťáka, kterého jste potkali na ulici, jste si do té oficíny museli dojít sami, abyste nějaké drby slyšeli. Pošťák vám klevety donesl až na práh vašeho bytu.  U holiče jste pak ještě museli (v rámci poskytnutých služeb) zaplatit. Pošťák vám poskytl kompletní servis zcela zadarmo. kromě donesené pošty jste v této podobě dostali i  bonus navíc. Ale to už je všechno tak nějak dávno. Abych to upřesnil: to bylo v době, kdy televize teprve začínala, nebo možná, že ještě vůbec nebyla.

A co dnes? Ať jste nebo nejste doma, ať máte nebo nemáte zvonek, psa, nepsa, stejně máte ve schránce většinou vzkaz, že si obsílku musíte vyzvednout na poštovním úřadě. A co těch obsílek dnes je!  Úředních i neúředních!  A někdy si ti současní pošťáci, jak jsem o nich psal na začátku, šetří nohy (třeba to mají nařízeno shora), aby nemuseli udělat kroky navíc, a tak vhazují do mé schránky poštu i pro mé sousedy, kteří bydlí třeba na opačném konci ulice, přesto, že obálka je opatřena i jménem adresáta.

Jak říkám: ztratil se mi můj pošťák. Promiňte, někdo zvoní, možná, že to bude pan Skočdopole…

RYŠI

Promítání Ozvěn Antropofestu 2017 bude v Maňaně

titulka JIČÍN – Ozvěny 8. ročníku mezinárodního filmového festivalu se sociálně antropologickou tématikou  Antropofest  2017 se budou konat v pátek 10. 3.  a v sobotu 11. 3. v baru Maňana na Žižkově náměstí v Jičíně.   Návštěvníci si mohou vybrat z devíti filmů (nebo si je prohlédnout všechny) z výběru Antropofestu. Promítání po oba dny  je od 16 hodin, program navíc v pátek od 20:00 hodin doplní koncert The three of Bar´s Brothers.  Vstupné na „Ozvěny“ je dobrovolné.  Podrobnosti o festivalu najdete na  www.antropofest.cz.

(red)

Společnost Baševi připomíná osudy židovských spoluobčanů

titulka JIČÍNSKO –  Na Jičínsku si  v lednu připomínají zmizelé židovské sousedy, kteří před 74 lety nastoupili na jičínském vlakovém nádraží do transportu.  Mrazivá jízda tehdy skončila v koncentračních táborech.  Program k neblahému výročí  připravila obecně prospěšná společnost Baševi, která do Židovské 100  v Jičíně nejprve  pozvala spisovatele, publicistu a ředitele Židovského muzea v Praze Leo Pavláta s přednáškou „Antisemitismus a Stát Izrael“.  Na ni pak navázalo pietní zapálení svíček v jičínské synagoze.  Přítomnosti Leo Pavláta jsme využili k rozhovoru: (zvuk)

 

Program vzpomínek na zmizelé turnovské spoluobčany pokračoval dnes večer 17. ledna v dvojka sousedním Turnově v domě Na Sboře, kde Leo Pavlát hovořil o „Popírání holocaustu“. Další vzpomínkový program přiblížila  koordinátorka Baševi, o. p. s. Tereza Dubinová, která bude 18. ledna od 18 hodin přednášet v Židovské 100 v Jičíně  na téma Karel IV. a Židé: (zvuk)

 

 

(vaw)