Místo pro vaši tvorbu

Jeruzalém – nedělitelný a věčný v hořické synagoze

horice HOŘICE  –  Vernisáž výstavy fotografií Robina Böhnische „Jeruzalém – nedělitelný  a věčný“  se  za účasti autora uskuteční ve čtvrtek 23. března od 16:00 hodin v hořické synagoze v Tovární ulici. Vernisáž je spojena s číší izraelského vína. Fotografie si můžete prohlédnout vždy v pondělí, ve středu a v pátek od 14:00 do 17:00 hodin a při bohoslužbách.

(red)

Kam se ztratili pošťáci

zajim_udalo_2_3 Tak já nevím. V poslední době mám takový problém. Ztratil se mi můj pošťák. No, třeba se neztratil, třeba je neviditelný, protože chodí v neviditelném oblečení nebo v jiném převleku se vydává za někoho jiného nebo třeba roznáší poštu právě v době, kdy není nikdo doma, a proto je neviditelný.

Když jsem byl malý, ale rozum už jsem bral, tak jsem jezdil k babičce na letní prázdniny. Byla to doba sladkého nicnedělání, když jsem v tom věku měl povinnost jednu jedinou: totiž chodit do školy. Vzpomínám si, že když jsem se o prázdninách probouzel do slunného rána (možná, že bylo už dopoledne) a podíval jsem se otevřeným oknem do ulice, tak jsem často patříval pana Skočdopole. Pan Skočdopole byl místní pošťák  (v té době se také říkalo“ lisťák“)  a bydlel se svou rodinou v suterénu domu stejně jako naše rodina. Byl to mužík, takový sušinka s holou hlavou, kdy pleš milosrdně překrývala pošťácká čepice. Oděn byl v černou pelerínu a přes 160-let-posty-v-krelovicich-u-pelhrimova-vii-pozde-_-1691a1 rameno se mu na širokém řemeni klimbala kožená pošťácká kabela s poštou, která ho mnohdy nachylovala k matičce Zemi.  Když jsem vstával, pan Skočdopole měl již po šichtě. A to se někdy i motal, protože při té roznášce si stačil dát panáka ve vedlejší ulici, kde byl výčep pana Marka. Někdy již byl tak upravený, že chodil po čtyřech a štěkal. Byl to takový typ pošťáka, který jakoby vypadl z oka panu poštmistrovi z Pošťácké pohádky od Karla Čapka. Přesně ten, co hrával v noci na poště s poštovními skřítky karty. Totiž s dopisy, které si skřítci přikládali na čelo, aby zjistili, zda dopis obsahuje špatnou nebo dobrou zprávu a podle toho měl každý dopis svou hodnotu. Stejně jako ji má každá karta. Pan Skočdopole, pokud vím, karty nehrál, ale i on byl poslem dobrých nebo špatných zpráv. Ono vlastně být pošťákem,  to nebylo jen tak. To bylo přímo poslání! Navíc byl státní úředník a pod penzí. Pan Skočdopole byl (krom poslání) také takovým místním, pouličním rozhlasem. S každým se zastavil, všechny znal a lidé znali jeho. Poptal se po rodině a po dětech. Prodiskutoval počasí, politiku, místní drby, kdo s kým, co. Bylo proto dobré s pošťákem Skočdopole pohovořit.

posta02 Být pošťákem bylo moc dobré povolání. Srovnejte ho třeba s takovým holičem…. Je pravda, že v holírně se toho taky moc probralo a ne nadarmo se říká, že má někdo řečí jako holič po neděli. Jenomže na rozdíl od pošťáka, kterého jste potkali na ulici, jste si do té oficíny museli dojít sami, abyste nějaké drby slyšeli. Pošťák vám klevety donesl až na práh vašeho bytu.  U holiče jste pak ještě museli (v rámci poskytnutých služeb) zaplatit. Pošťák vám poskytl kompletní servis zcela zadarmo. kromě donesené pošty jste v této podobě dostali i  bonus navíc. Ale to už je všechno tak nějak dávno. Abych to upřesnil: to bylo v době, kdy televize teprve začínala, nebo možná, že ještě vůbec nebyla.

A co dnes? Ať jste nebo nejste doma, ať máte nebo nemáte zvonek, psa, nepsa, stejně máte ve schránce většinou vzkaz, že si obsílku musíte vyzvednout na poštovním úřadě. A co těch obsílek dnes je!  Úředních i neúředních!  A někdy si ti současní pošťáci, jak jsem o nich psal na začátku, šetří nohy (třeba to mají nařízeno shora), aby nemuseli udělat kroky navíc, a tak vhazují do mé schránky poštu i pro mé sousedy, kteří bydlí třeba na opačném konci ulice, přesto, že obálka je opatřena i jménem adresáta.

Jak říkám: ztratil se mi můj pošťák. Promiňte, někdo zvoní, možná, že to bude pan Skočdopole…

RYŠI

Promítání Ozvěn Antropofestu 2017 bude v Maňaně

titulka JIČÍN – Ozvěny 8. ročníku mezinárodního filmového festivalu se sociálně antropologickou tématikou  Antropofest  2017 se budou konat v pátek 10. 3.  a v sobotu 11. 3. v baru Maňana na Žižkově náměstí v Jičíně.   Návštěvníci si mohou vybrat z devíti filmů (nebo si je prohlédnout všechny) z výběru Antropofestu. Promítání po oba dny  je od 16 hodin, program navíc v pátek od 20:00 hodin doplní koncert The three of Bar´s Brothers.  Vstupné na „Ozvěny“ je dobrovolné.  Podrobnosti o festivalu najdete na  www.antropofest.cz.

(red)

Společnost Baševi připomíná osudy židovských spoluobčanů

titulka JIČÍNSKO –  Na Jičínsku si  v lednu připomínají zmizelé židovské sousedy, kteří před 74 lety nastoupili na jičínském vlakovém nádraží do transportu.  Mrazivá jízda tehdy skončila v koncentračních táborech.  Program k neblahému výročí  připravila obecně prospěšná společnost Baševi, která do Židovské 100  v Jičíně nejprve  pozvala spisovatele, publicistu a ředitele Židovského muzea v Praze Leo Pavláta s přednáškou „Antisemitismus a Stát Izrael“.  Na ni pak navázalo pietní zapálení svíček v jičínské synagoze.  Přítomnosti Leo Pavláta jsme využili k rozhovoru: (zvuk)

 

Program vzpomínek na zmizelé turnovské spoluobčany pokračoval dnes večer 17. ledna v dvojka sousedním Turnově v domě Na Sboře, kde Leo Pavlát hovořil o „Popírání holocaustu“. Další vzpomínkový program přiblížila  koordinátorka Baševi, o. p. s. Tereza Dubinová, která bude 18. ledna od 18 hodin přednášet v Židovské 100 v Jičíně  na téma Karel IV. a Židé: (zvuk)

 

 

(vaw)

Opožděná fotovstupenka do „vánočního podzemí“ u Anděla

titulka JIČÍN / Anděl  –   Známý  růžový „andělský“  podnik na  Valdštejnově  náměstí  v  Jičíně hostil  „Vánoce  v podzemí III.“  Podle ohlasů – s třítýdenním  odstupem – se  tradiční vánoční  večírek povedl.  Jak avizovali pořadatelé:  „Krom  špatné hudby, sprostého kalení, nahoty, násilí a flambovaného ovoce budou i křtiny a debut!“  A to se z většiny naplnilo ve společnosti The Hops Party, Wooden Ships, Baro Chandel,  Braindead-CZ a nováčka na hudebních prknech Two  eggs, one bigger. Jak se ví,  fotograf  Ondřej Březovský dokáže mimořádně dobře zachytit atmosféru i pro ty, kteří absentovali a  jsou zvědaví  nebo  jsou  jen zvědaví.  Díky,  Ondro, za tvé oko, cit a zvědavost!

Hudební doplňky hledejte na těchto odkazech: 

http://bandzone.cz/thehopsparty 

http://bandzone.cz/woodenships

http://bandzone.cz/barochandel

http://bandzone.cz/braindead

https://www.facebook.com/Two-Eggs-One-Bigger-1223943200977665/

Úvaha „Přechartováno?“ od proChora

211-v-362_v_vystavy_charta_v V Lidovkách seriál na pokračování, i v televizi. Na Vltavě čtou z Vaculikovy knihy Český snář. A do toho rozečtená knížka Vlasty Chramostové. O stejných lidech z různých pohledů od různých lidí. Jak je ten svět rozmanitý. Každý jinak o stejné věci, o stejných osobách. Bylo to za komunistů jednodušší. Pěkně nám to učesali, nestáli jsme před volbou, výběrem. Hledáním pravdy.

Je ona vůbec? Každý má svou. To je demokracie.

Každé promítání, čtení a poslouchání vyvolává otázky, jako ostatně všechno vnímání, připouštíme-li si je. Tady ale i vzpomínky. Zažil jsem obě totality, beru-li jako jejich předěl rok 68. Padesátá léta už jsem trochu vnímal, ale nevzpomínám si, že by mě nějak v deseti letech a později zajímala. Vnímal jsem ale Lidové milice. V cukrovaru zamřížovali jedno okno v budově u vrátnice a tam byly zbraně. Milicionáři jezdili do Bradlecké Lhoty na střelnici. To nás, kluky, zajímalo. Na náklaďák dali dřevěné lavice, tam si posedali příslušníci ozbrojené složky Komunistické strany. Někdy nás vzali s sebou. To jsme si rádi sedli na zem. Naši tátové seděli na těch dřevěných lavicích, samopaly mezi koleny. Na střelnici měli co dělat, aby nás uhlídali. Tenkrát se to s předpisy tak nebralo. Hlavně jsme sbírali hilzny (nábojnice).

Proč o tom píšu? V ČT byly záběry z Palachova týdne na Václaváku. To byla druhá část totality. 800x800_norm_disent Dva příslušníci LM si tam dost nevybíravě podávali mladíka. Měli tu uniformu, kterou měl táta doma. Koukal jsem na to, a kladl si otázku, kdyby byly milice z Libáně povolány do Prahy, jak by se táta zachoval. Podle debat, které jsme spolu v průběhu života vedli, si nejsem jistý. Myslím, vedli zejména před rokem 68. Když mě vyhodili z  kantoření, asi byl na „sekretu“. Asi si nechat něco vysvětlit? Maminka říkala, že jim chce vrátit medaile.

Tož až k takovým úvahám vedla připomínka Charty. Ano, vedli jsme po roce 77 všelijaké úvahy. Ale nemám se čím chlubit. Nepodepsali.

Tyhle mediální připomínky spojily se mi, spíš náhodou, s memoáry Vlasty Chramostové. Byla u toho, s chartisty se kamarádila. Dělali bytové divadlo. Ale já chci mluvit o pasáži z doby dřívější. Jmenuje své kolegyně z tehdejšího Armádního divadla, které poslaly soudu dopis, kde žádaly trest smrti Jiřiny Štěpničkové. Při útěku do ciziny ji chytli, byla pak 9 roků ve vězení. Přední česká herečka. Za to, že nechtěla žít v zemi, kde se potlačovala základní práva. Dopisů pracovních kolektivů, žádajících „jen“ tvrdé potrestání bylo nepočítaně. Takoví jsme byli. Jací jsme teď?

 proChor

Prochoroviny:   http//prochor.unas.cz

Ať je Vám dobře na světě!

pf-2017-od-sykorky ČESKÝ RÁJ   a  okolí –   Dobré zprávy přejí všem, kterým nejsou tyto webové stránky  lhostejné, šťastné a zdravé kroky rokem 2017 ! Děkujeme  za  Vaši  přízeň, těšíme se  na  další spolupráci.  Zároveň  dáváme na vědomí, že novoroční periodicitu bude napříště   ovlivňovat i aktuální profesní zařazení  šéfredaktorky  Dobrých zpráv   v Českém rozhlase Hradec Králové.  Děkujeme za pochopení a  těšíme se  na  Vaše  informace pro kulturní a sportovní rubriku, pro Sýkorník,  i  na  Vaši tvorbu  pro Hnízdo  DZ.

Jenom si tak čteme : „Ženy perem“ uctily Geisslovou i Máchu

tituka JIČÍN –  Karel Hynek Mácha (básník a prozaik)  e narodil 16. listopadu 1810 v Praze. Na počest zakladatele moderní české poezie  se  každoročně v desítkách měst v ČR  už několik let  odehrává  festival  Den poezie.  Před 17 lety  šlo pouze o  jeden den, aktuálně už je to celý týden od 13. do 27. listopadu 2016.  Letošní ročník má podtitul „Poezie pod proudem“.  V Jičíně  se  15. listopadu  vpodvečer  k  proudu  připojila i  skupina „Ženy perem“ a  Pavel  Jonák.  V  pohádkovém prostředí Rumcajsovy imgp8135 ševcovny v Jičíně se trochu paradoxně, ale ve výsledku nenásilně,  nesly verše  Jana Zahradníčka, Františka Gellnera, Františka Halase, Irmy Geisslové, Shakespeara, J. S. Machara, Jiřího Ortena,  Jiřího Černohlávka nebo Konstantina Biebla. „Měly jsme kurs psaní,  tam jsme se daly dohromady  a  od té doby se scházíme. Tohle je jedna z příležitostí,“ vysvětlila za pořadatele (Ženy perem)  Tereza Beranová. „Dnes  je  Den vězněných spisovatelů, proto jsem si  pro čtení vybral Jana Zahradníčka,“ uvedl Pavel Jonák. Bohumír Procházka za novináře připomněl Literární spolek (LIS)  Jičín, potažmo sbírku básní Václava Teslíka, který  prý  ke  svému  počínu  lakonicky uvedl: “ Někdo si koupil motorku, já si vydal sbírku.“

Příští setkání by se mělo uskutečnit v únoru  pod  pracovním názvem „Psychosetkání“. „Tentokrát očekáváme, že  si  navzájem  předáme  vlastní  tvorbu. V  květnu  se  sejdeme  s   K. H. Máchou  na  Čeřovce,  nejspíš na Milohlídce,“ předeslala  a  pozvala  Tereza Beranová. Termíny setkání předáme v Dobrých zprávách.

(vaw)

Náplava s koncertem buranských kapel na Strahově

14440640_10208107695073332_8854339751126901545_n PRAHA / JIČÍN  –   Wooden Ships  (psychedelic – bigbeat Jičín)  míří na Strahov do baru Desítka. 15. listopadu od půl sedmé vpodvečer  se  tam o  pódium postupně podělí s  kapelou Baro  Chandel (stoner Krkonoše, Šumava, Beskydy)   a  s  kapelou  Tři a pět minut  (psychedelic rock Praha). „Vstupný je dobrovolný, tradiční občerstvení zdarma, konec musí být už ve 22 hodin, proto přijďte včas, uděláme si to hezký,“ zvou muzikanti z Wooden Ships, kteří  aktuálně pustili ven i  novou desku: http://bandzone.cz/woodenships

(red)

Trocha poezie v úterý v podvečer v ševcovně nezabije

jino JIČÍN –  V předvečer stošestých narozenin Karla Hynka Máchy a Dne poezie, tedy 15. listopadu se v Rumcajsově ševcovně v Jičíně  sejdou milci poesie. „Rýmy a strofy na sebe budou vršit již od sedmnácti hodin. Pokud si chcete poslechnout lyriku i epiku, jste srdečně zváni. Pokud ne, přineste oblíbené nebo ještě lépe vlastní verše a my budeme poslouchat vás. Snad ta trocha poezie nikoho nezabije,“ zve za pořadatele (za Ženy perem)  Tereza Beranová na Ji No čtení (Jičínské Noční čtení).

(red)