TEXAS / Jičín – „Vážení, telefonicky mě oslovil jeden z nejúspěšnějších judistů jičínské historie Pavel Řezníček. Jeho bratr Antonín, který trvale žije v USA, byl spolu s bratrem Pavlem jedním z prvních otcových svěřenců. Napsal hezké řádky o tátovi a žádal mě, jestli by je bylo možné zveřejnit,“ napsal redakci DZ Milan Letošník, syn Josefa Letošníka, který odešel v závěru listopadu: http://zpravyceskyraj.cz/vzpominka-na-josefa-letosnika-legendu-ceskeho-juda/
Rádi připojujeme vzpomínky ze zámoří:
Vzpominka na Pepu
Pro každého byl Pepa. Jinak se mu neřeklo. Opustil nás 28.11. Kondolence k úmrtí Jozefa Letošníka přicházejí doslova z celého světa, včetně Evropské Unie Juda a Světové Federace Juda. Celá stránka mu byla věnována v americkém časopisu pro japonská bojová uměni. Pepa Letošník, dlouholetý trenér prvoligového oddílu juda, vynikající organizátor a čestný předseda Svazu juda, se stal legendou ještě za svého života.
Když převzal trenérské otěže v roce 1961, málo nasvědčovalo tomu, co přijde. Celoroční oddílový rozpočet 1200 Kčs stačil stěží na nákup několika kimon, o cestách na turnaje nemluvě. Oddíl se skládal povětšinou ze studentů elektrotechnické průmyslovky, kteří po maturitě často odcházeli z Jičína. Bylo třeba radikálně změnit kurs. Byl proveden nábor žáků z řad jičínských ZDŠ. Polovičatost a podprůměrnost nebyly Pepovi vlastní. Laťku nasadil vysoko, signál byl dán – „jedeme!“. A jaká jízda to byla! Tréninky byly náročné, někteří odpadli. Ti, co vydrželi, byli odměněni. Z žáků vyrostli výborní dorostenci. Tři jeho svěřenci vyhráli dorostenecké mistrovství republiky v polovině šedesátých let. Jejich technická vyspělost udivila odborníky. Pepa trval důsledně na tom, aby techniku prováděli na obě strany (tak obtížně jako vychovat obounohého fotbalistu). Zformovalo se jádro tymu, který se probojoval nejprve do druhé a posléze do první ligy. Mužstvo, složené výhradně z vlastních odchovanců, vyhrálo mistrovství ČR v roce 1971 a zanechalo za sebou bohaté kluby s mnohem delší tradici z Prahy, Plzně, Ostravy, Bratislavy, Hradce, atd. Jeho svěřenci startovali na mistrovství Evropy a světa.
Pepova práce nezůstala nepovšimnuta. . Začátkem 70.let byl zvolen do předsednictva Ústřední sekce juda. Bohužel, po roce 1971 se stalo to, co se v té době stávalo. Pepa se stal trnem v oku některým soudruhům. Ti mu neodpustili, ze se nenechal “ znormalizovat“ v době normalizačního temna. Své názory neskrýval. Členství v ústřední sekci mu nebylo dovoleno. Jeho svěřenci byli vytěsněni z reprezentace a z účasti na ME, MS a OH. Pepa táhnul svoji brázdu dál. Dalších dvacet let vychovával novou generaci výborných judistů, kterým už nebylo bráněno v reprezentaci jako předchozí generaci. Opět se dostavily vynikající výsledky na ME a MS.
Hvězdný čas nastal teprve po listopadové revoluci. V rychlém sledu následovaly celostátní trenérské funkce v národní reprezentaci, ústřední trenérské radě a nakonec se stal předsedou Českého svazu juda ( 1996 -2006). Od roku 2007 byl četným předsedou svazu. Předsednictvo svazu bylo omlazeno a zaktivizováno. Výsledky se znovu dostavily. Krpálkova zlatá medaile z Ria je do značné míry i jeho zásluha. Krpálek sám je velkým příznivcem jičínského oddílu, často zde závodil a byl výborným přítelem Pepy a jiných judistů v oddíle.
Pepovy organizační schopnosti, trenérské kvality a charakter formovaly dlouhou dobu doslova tisíce kluků a nejenom v Jičíně. Pro mnohé byl nejlepší kamarád a druhý táta. Jsou mu vděční za to, že je seznámil s mimořádnými kvalitami sportu, který je považován za jeden z nejhodnotnějších vůbec.
Jeden člověk – a jaká dlouhá a hluboká brázda. Svět je lepší, protože tu byl. Angličtina to vyjadřuje výstižně, třebaže těžko přeložitelné: “ he mattered, he really did“.
Pepa odešel, jeho dílo zůstává.
Pepo dík. Oči zlobí. Nezapomínáme.
A. Řezníček, Dallas, Texas