JIČÍN – Pátý ročník festivalu Jinčí čin, který pořádá spolek ProVize, už je sice minulostí, ale rádi se k němu vracíme, protože se, podivné době navzdory, povedl. A taky proto, že do redakce Dobrých zpráv doputovaly dva ohlasy na dané „jinčí“ téma. Pro uvedení do souvislostí : letos byl festival věnován tématu školství, a také se na chvíli propojil i s festivalem Propadák. Ten se měl původně konat na začátku června, ale všichni víme, proč to nešlo.
První ohlas: Festival přivedl do Jičína řadu zajímavých osobností, které se účastnili panelových diskuzí nebo přednášek. Byla to např. Mgr. Irena Smetáčková, Ph. D, která se na Jinčim činu věnovala tématu genderu, Michal Kaderka, který hovořil o mediální výchově. Historik Václav Sixta se zaměřil na výuku dějepisu v 21. století, účastnil se i Viktor Schilke, předseda České středoškolské unie a mnoho dalších. Téma školství se dotýká každého z nás. Každý z nás do školy chodil, chodí, nebo bude chodit, nebo tam bude posílat své děti, vnoučata. Někdo úči, nebo bude učit. Proto je z podivem, že aktuální témata ze soudobého školství se setkala s velmi malým ohlasem veřejnosti a to i ze strany samotných pedagogů nebo vedení jičínských škol. Někteří učitelé přišli, ale bylo jich dost málo a přitom se mohli setkat s odborníky, sdílet své zkušenosti z praxe a načerpat inspiraci pro svou náročnou práci.
Druhý ohlas má širší kontext (ale zahrnuje i Jinčí čin) a autor ho nazval: Covidi nás nedostanou
Ať si tam Praze panikaří, ať si mění svá rozhodnutí, ať si někteří dělají svou politiku, místo aby uvažovali normálním rozumem. My si tu v Jičíně nenechme znechutit. Nepanikařme. Rozmysleme si, jestli opravdu potřebujeme stát frontu na testování. Jestli ten test opravdu potřebujeme.
Příkladem je uzavření Bolzanovy ulice od kruhového objezdu v Lipách k nemocnici. Přitom na okrese je 54 nakažených na 100 000 obyvatel. To není zdaleka jedno procento. V současnosti má pozitivní test ani ne každý desátý z testovaných. Podrobnosti k tomu najdete na materiálech ministerstva zdravotnictví: https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19.
Věru, nejsou všechny zprávy u nás v Jičíně tak zlé. Pravda, nemohl se konat slavný festival Jičín město pohádky. Ale docela malá skupina studentek se svými přáteli uspořádala čtyřdenní JinčíČin a tam si každý, kdo chtěl, přišel na své. Byly tu dílny, hádanky, divadla, přednášky a besedy. I kapely večer zněly. Ani to moc nestálo, vstupné žádné, pivo, i jiné pití a dobroty byly. Stačí dobrá vůle a trochu práce.
Pojďme zpátky. Na odložený dětský den 18. července přišlo do lodžie víc než 250 lidí. Nezapomenu na Worldfest začátkem září, který vyvrcholil úžasným koncertem na Zebíně.
APROPO i letos podniklo svůj vandr Českým rájem. S vozíčkáři a jejich přáteli šli i dva nevidomí a ti si užívali spaní pod širákem. Prodloužené víkendy začaly před prázdninami a v září ještě běží. Podobně jako koncerty v parku. Knihovna měla svůj jarmark. Otevřené Valdštejnovo muzeum a mincovna si na návštěvnost nestěžuje. Svátek hudby v červnu proběhl na osmi místech a počet kapel přerostl dvacítku. Atd.
Na začátku covidu, když mnozí nevěděli co a jak, udělalo Městské informační centrum seriál videí o historii a osobnostech Jičína. Lodžie natočila na pokračování historii valdštejnskou. ZUŠ taky video o tom, jak se v kroužcích připravuje vystoupení. Atd.
Jsou lidé, kteří nedělají nic, nebo alespoň šíří nepravdivé zvěsti o počtu nakažených, jak je to hrozné. Není. Hrozní jsme někteří my. Ti my, co drbeme na chodníku a jinde, místo aby … . Co aby? Aby třeba trochu víc přemejšleli, skutečnosti si ověřili a k dobrému dílu přispěli.
proChor
