JIČÍN – Suchou jehlu používal zcela ojedinělým, zvláštním způsobem. Měl pevnou ruku, dokázal bravurně vést linii.  Výstava  Jaroslava  Klápště, uměleckého  solitéra   české malby 2. poloviny 20. století se v tomto týdnu otevírá v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně, kde bude k vidění  do  28. února. Jičínská vernisáž začne ve čtvrtek 21. ledna v  17 hodin v zámecké galerii muzea úvodním slovem Mgr. Lenky Patkové.  Kurátorku výstavy jsme požádali o rozhovor:  (zvuk)

Dílo Jaroslava Klápště je pevně spojeno  s rodným Podkrkonoším, ale odráží například také tragický zánik starého Mostu. Umělec se narodil roku 1923 v Záhoří u Semil. Po smrti svého otce žil u svých prarodičů v obci Čikvásky, během gymnaziálních let pak se svou matkou v Turnově. Bezprostředně po maturitě nastoupil na nucené práce na železnici. „Zde se setkal mimo jiné s mladým Bohumilem Hrabalem a také díky němu se rozhodl stát malířem,“ upřesňuje Mgr. Lenka Patková. S koncem druhé světové války nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do ateliéru prof. Františka Tichého a později prof. Emila Filly. Po ukončení studií a vojenské služby se Jaroslav Klápště vrací do Turnova a na Čikvásky, kde maluje po celý zbytek života. „Základními tématy tvorby Jaroslava Klápště se stala zátiší a krajinomalby. Zlomovou událostí v jeho výtvarném životě byla v polovině 70. let minulého století návštěva starého Mostu,“ uvádí L. Patková. Město bylo tehdy předurčeno k zániku z důvodu důlní činnosti. Právě zde počaly jeho typické vířivé kompozice lidí, předmětů, bortících se domů a křivolakých linií.

(red)