Potkáváme se, my s rouškami, na ulici (pokud tam musíme). Cítím sounáležitost. Možná i na sebe mrkneme, ale třeba si to jen namlouvám. My, kteří chápeme všechna opatření a hodláme ho respektovat. Hlásíme se k němu. Trochu jako odznak. Pamatujete na placku Občanského fóra?

Ale pozor, hlavně do toho netahat politiku, reklamu, takovou tu naší odvěkou touhu být vidět, ukázat se. Roušky jsou k tomu úžasnou příležitostí. Ti, kdo čtou noviny oboustranně, tedy ti, kteří jsou schopni vnímat všechny názory, i názory s kterými nesouhlasí, najednou vidí, že je věc daleko složitější. Kdy chrání, proti čemu a kdo a kde je hlavně potřebuje. Bezesporu zdravotníci a ostatní záchranáři jako jsou hasiči a další.

Umíme se předvést. Uřízneme petláhev, vycpeme, přivážeme gumičkou, televize to natočí. Půvabná zpěvačka sedne k šicímu stroji a už je na fotce půvabná nejen na jevišti. Pravda, roušky neškodí. Pokud mi na křižovatce na kole nebrání výhledu. Ale o těch správných, pro zdravotníky, měli by rozhodovat odborníci. A hlavně jim jich zajistit dostatek bez televizního efektu.

Tahle doba trochu nás změnila. Ministr Hamáček přijde před kamery v mikině. No a co? Prostě to nestihl, měl důležitější věci na práci. Na tiskovce padne slovo v hovorové řeči. Padne tam bohužel i slovo podpásové. Ti, co rozhodují, jsou přetíženi. Pochopme. Naše změna měla by být v ohleduplnosti při setkávání s lidmi. Líbí, když starosta promluví k lidem. Kdy nejen přečte nařízení a doporučení. Lidské slovo. Třeba o tom, v jakém žijeme pěkném městě a s dobrými lidmi. A že bychom měli dělat všechno, aby se to nepokazilo.

A ještě jedno bacha. Vyvarujme se drbů. Mám na mysli šíření nepravdivých zpráv. Zpráv neověřených. Stačí, když to občas dělají noviny.

Neslyšel jsem, že by u nás k národu v jeho skorotěžké chvíli promluvil prezident. Pravda, má tam lidi. Ti za něj mluví oficiálně a neoficiálně. Dokonce jedna půvabná žena. Ale zvolen, byť nepříliš výraznou většinou, byl on.

A tak zbývají knihy. Tam to všechno je, jak praví klasik. Jen je chtít číst. Číst a přemýšlet. Ćasu na to máme trochu víc, než jindy. A v televizi toho moc není. Myslím dobrýho.

proChor