JIČÍN –   Cenu města Jičína převzal v Masarykově divadle mecenáš  Václav Rybařík, geolog, publicista a filantrop.  Cena  je předávána osobnostem, které se zasadily o šíření dobrého jména a prestiže města Jičína. Galavečer ozvláštnili hrou na klavír dva mimořádní žáci Základní umělecké školy J. B. Foerstera – Anna Nebesárová a Vojtěch Fišera. Sošku Václavu Rybaříkovi předal starosta města Jan Malý.

Nominační řeč přednesl galerista Miloš Starý, který byl hlavním navrhovatelem pana Rybaříka na Cenu města. V minulosti  podával tento návrh  Jiří Liška, bývalý starosta města Jičína a místopředseda Senátu ČR, jenž nás v letošním roce navždy opustil a na kterého řečníci galavečera vzpomínali. .

Václav Rybařík se narodil v Jičíně v rodině středoškolského profesora 10. dubna 1937. V Jičíně absolvoval základní a střední školu a gymnázium, respektive tehdejší jedenáctiletku. Po maturitě v roce 1955 studoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, kde v roce 1960 promoval jako inženýr v oboru geologie, v němž až do penze pracoval. Od roku 1964 bydlí trvale v Praze a jeho velkým zájmem se staly historické památky, o kterých napsal několik publikací. Od 90. let se své zálibě věnoval intenzivně jako člen a později i jako předseda spolku Jičín v Praze.

Celý příspěvek →

Valdická brána / Jičín  –  Letošní ročník Vánoc na bráně (29. a 30. listopadu) byl trochu obestřený  číselným tajemstvím. Uskutečnily se  tu  po dvaadvacáté nebo už  po třiadvacáté?  Tradici  v minulosti narušila nejen někdejší  nezbytná rekonstrukce věže, ale taky kovidové patálie.  Jeden ročník se  dokonce uskutečnil v ulici Pod Koštofránkem  v ševcovně.

Věžní schodiště i  letos dostalo co  proto.  Návštěvníci  si nenechali ujít věžnickou vánoční hru v trochu jiném obsazení než  obvykle, plno bylo i  na koncertu Kůsovic koledníků,  kteří zároveň v mezipatře „pokřtili“ věžním prachem svoje nové CD  „Ovečky proběhly vrátky“.  Už  podruhé se o  Vánocích na bráně představil taky pěvecký sbor Koldokola z  Kněžmostu se sbormistryní Eliškou Josifovou.  Ta zároveň  společně s orobincovou tetou Ivetou Dandovou vítala příchozí  ve věžnické komůrce.  Ve vůni skvostně zdobených Eliščiných perníčků  si  malí  i velcí mohli  pod dohledem Ivety  vyzkoušet  i jednoduché orobincové ozdoby.

V dílně u Áni a Jéni v nejstarší věžní místnosti u kamenného schodiště se  to stříbřilo hvězdami  z kahánků. Mohly to být závěsné ozdoby, i  magnetky.

Plno bylo jak ve věštírně v mezipatře, tak u svařáku, horkých moštů, štrůdlu a perníkových  věží  pod střechou malé věžičky. Podkrkonošský  věžní hubník se taky svými vůněmi nedal zahanbit.

Atmosféru připomínáme snímky,  které mimo jiné  připomínají i  zkoušky na věžnickou vánoční hru v ševcovně,  ale  také  zdobení obřího adventního věnce od kopidlenských zahradníků nebo muzicírování.

(red)

12►