SOBOTKA – Část hereckého souboru Vinohradského divadlo v Praze se společně s režisérem, dramaturgem, scénografem a dalšími spolupracovníky „přesunula“ na jedno dopoledne do soboteckých exteriérů a interiérů. Nešlo však o natáčení ani o textovou zkoušku hry Fráni Šrámka „Plačící satyr“, kterou Vinohrady již brzy uvedou, ale o vnímání, vcítění se do atmosféry rodného místa, ke kterému spisovatel, básník, novinář a anarchista přilnul a věnoval mu část své tvorby. Ansámbl přijel autobusem z Vinohrad na sobotecké náměstí a režisér představení Radovan Lipus se na chvíli stal místním průvodcem. (poslechněte si zvuk):
Jak herci výlet za Šrámkem prožívali, co je zaujalo a co pro ně melancholická komedie
„Plačící satyr“ znamená, to se dozvíte v rubrice Hnízdo, kde pro vás připravujeme reportážní zvuk a snímky ze soboteckého zastavení. Níže připojujeme i slovo o hře z webových stránek Vinohradského divadla:
„Milý pane, měl jsem velikou radost, když jsem přečetl Vašeho Plačícího satyra. Je to krásná věc, myslím ještě lepší nežli Měsíc nad řekou. Nevím, co jí vytknout a co na ní měnit.“ Tak v červnu roku 1922 shledal novou hru Fráni Šrámka (1877–1952) tehdejší dramaturg vinohradského divadla Karel Čapek, který ji zde také o rok později uvedl ve své režii. Po více než devadesáti letech tak na našem jevišti znovu vyroste zámeček paní Lídy Setumské, který slouží jako letní vejminek stárnoucím spisovatelům. Jednoho léta tudy prolétne šestnáctiletá Ančka, která vztahy mezi osazenstvem zámečku zamíchá vpravdě „turgeněvovsky“ a přítomné muže vyprovokuje k
posledním tvůrčím i životním vzmachům. Touha po životě a po lásce tváří v tvář posledním věcem člověka. Už o název Šrámkovy komedie jako by se přetahovaly tóny radostné a rozverné s těmi melancholickými.
Uvedení Plačícího satyra v Divadle na Vinohradech není jen přirozenou splátkou autorovi, který pro něj spolu s Karlem Čapkem a Františkem Langerem tolik dobrého vykonal, ale také návratem k šrámkovské citlivosti, jíž se nám jinak v dnešní době tak úzkostně nedostává.
Premiéra: 6. 3. 2015